Tak a co teď? Katedrálu jsme prošly a měly ještě dostatek času. Vzpomněla jsem si, že na mapě jsem zahlédla jakýsi ostrůvek se snad japonskou zahradou. Mamka zahrady ráda. Tak prý jo, zkusíme tam dojít. Byl to relativně kousek, asi 15 min. Ostrůvek leží na řece Erdre. A je uměle vytvořený už v roce 1831, má zhruba 1,7 ha. Dříve jej obývali především koželuhové a stavitelé lodí. V roce 1983 se přeměnil v japonskou zahradu. Musím říct, že asi nejlepší léta má za sebou. U vchodu byly toalety, jaksi hodně opotřebované, zapáchající, leč s dostatkem toaletního papíru. Minuly jsme čajový pavilon a hledaly, kam se posadit. Na to, že je to park, lavičky téměř nevidno. Vzadu prosklená budova, která dříve bývala restaurací, a musel z ní být krásný pohled na řeku. Dle současného stavu je pravděpodobně nějaký ten rok zavřená. A pod ní, na lávce u řeky pospávali dva bezdomovci. Takže jsme se otočily a šly zpět. Viděly jsme cedule, hlásající půjčení kajaků či plavbu po řece, ale kde nic, tu nic. Buď ještě nebyla sezona, nebo na to měly vliv nedávné povodně, ale žádné informace zde nebyly. Škoda, mohlo by se z toho místa vytežit více. Když už tam zabloudíte, prima, ale vyloženě se tam vypravit asi bych nedoporučila.
