Morlaix

Už je pozdní odpoledne, máme co dělat, abychom do večera dojely do Morlaix. Ubytování jsme měly zamluvené v jedné 100 let staré vilce, do 18 h jsme se měly hlásit. Tak jedeme. Ingnoruji navigaci, která by mě táhla zase na tu šílenou cestu a jedu po té asfaltce. Přepočítala se trasa a konečně jedeme, jak chci já :-). Do Morlaix vjíždíme těsně před 18 h, vilku jsme našly snadno. Paní je doma, můžeme parkovat u ní na zahradě. Vilka je krásná, vybavena starožitným nábytkem. Ale v pokoji je zima. Sice otvíráme okno a pouštíme teplo dovnitř, ale málo platné, chtělo by to topení. Jenže netopí. O něco tepleji je v koupelně. (v noci jsme spaly ve v několika vrstvách a svetru a i tak nám byla zima. Ráno jsme snídaly s několika dalšími hosty v jídelně, zima tam byla pořádná a majitelka nás obsluhovala v zimní bundě!!!! Takže vilka sice pěkná, ale ubytování vhodné do parného léta). Odkládáme zavazadla a ptáme se, jak se nejrychleji dostaneme do centra. Sice jsou za vilkou schody a pěší cesta, ale paní nám říká, že je lepší dolů sjet autem, už se parkovné večer neplatí. Poslechneme.

V Morlaix každého hned upoutá viadukt. Na rozdíl od toho v Dinanu, zde jezdí vlaky. Byl postaven v r. 1863 a spojuje Paříž a Brest. Nižší část se dá projít pěšky, ale na to jsme neměly čas. Hlavně, obloha byla zatažená a bály jsme se, že se spustí slejvák. Naštěstí mraky odešly jinam a pak dokonce vysvitlo sluníčko.

Parkujeme kousek od něj, opravdu se večer neplatí. Míjíme radnici a jdeme dále. Opět nás vítají hrázděné domy a jeden na pohled takový starý. Na něm je cedule, "Dům vévodkyně Anny". Jenže je zavřeno, v červnu je otevírací doba jen do 18 h. Nejdříve jsem si myslela, že by to mohl být rodný dům Anny, ale ne, ona Morlaix jen navštívila. Dům pochází kolem roku 1530 a v roce 1883 by prohlášen historickou památkou. Škoda, že bylo zavřeno, prý je to architektonický skvost, postaven tak, aby v domě bylo dostatek světla, má dubové točité schodiště a krb.

Obcházíme náměstíčko a míříme zpět k radnici. Ještě se někde najíst. Nacházíme italskou restauraci, kde si dáváme lasagne a špagety. Po večeři nasedáme do auta a já ještě jedu kolem říčky až do místního přístavu. V zapadajícím sluníčku se lodě a domky odráží ve vodní hladině a kouzlí dokonalou scenérii.