Než jsem se vydala do Bretaně, znala jsem Carnac jen z Egypta. Ale není Carnac jako Carnac.... Ten bretonský má asi 3-4 tisíce menhirů (prameny se různí), tj. stojících kamenů z období neolitu z 5.-2. tisíciletí př.n.l. Když jsme dojeli na místo, v informační kanceláři mi bohužel sdělili, že pro dnešek je zavřeno. Ačkoli bylo více jak hodinu před zavíračkou, prohlídka nebyla možná. Kdo ví proč. Raději doporučuji ověřit na jejich stránkách, jak je to s prohlídkami ( http://www.carnactourism.co.uk/useful-know/tourist-office/opening-times). My jsme šly alespoň k plotu a menhiry si vyfotily. Bylo jich tam opravdu hóóódně.
Řady menhirů se táhnou borovými lesy a vřesovišti do dálky skoro osmi kilometrů a jsou pozoruhodným důkazem organizačních schopností dávných obyvatel tohoto kraje. Místo je rozděleno do několika částí. V každé řadě jsou menhiry uspořádány v sestupném pořadí a každá část navazuje určitým úhlem na předchozí. V průměru kameny váží mezi 1 a 2 tunami, ale mnoho z nich je mnohem těžších. Každá řada končí více či méně viditelným megalitickým ohrazením. Přerušení řad je důsledkem poškození v průběhu staletí včetně výstavby přilehlých budov.
Více jsme to nezkoumaly, zastavily jsme ještě na dalším parkovišti a pak pokračovaly k prý moc nenavštěvovanému dolmenu De Mané Lud.....
