První, kdo obýval tuto horu, měly být duše zemřelých Keltů. Ti totiž veřili, že zde pohřbení mrtví se opět jako duše spolu setkají. Proto se nejdříve hora nazývala Hrobová. V roce 708 biskup Aubrecht nechal postavit na hoře kapli, neboť mu to ve snu nařídil archanděl Michael. Biskup svému snu nevěřil, spíš si myslel, že je to dílo ďáblovo, a tak mu archanděl Micheal musel třikrát zaťukat na čelo. Prý lebka biskupa má opravdu na čele ďolíček. Asi archanděl ťukal obzváště důrazně. Ať je to jak chce, kaple časem přerostla v kostelík a ten pak v klášter. No a od snu s archandělem Michaelem je také odvozen dnešní název hory. V polovině 10. století se zde usadili bendiktíni. V té době o nepokoje v zemi nebyla nouze, tak v 11. století se zde usadili i vojáci, vznikla vesnice a vše bylo opevněno. V době stoleté války se Angličani pokoušeli pevnost dobýt, ale bez úspěchu. Proto se také stala symblem národní identity. Po osvobození Normandie od Angličanů, byla na špičku gotického chrámu (ve výši 152 m) v roce 1450 dosazena zlatá soška archanděla Michaela. Po revoluci v roce 1789 byly kláštery ve Francii zavírány, bourány, ale Mont Saint Michel měl docela štěstí. Stalo se z něj vězení pro nepřátele lidu. Nejdříve asi pro 300 kněží, kteří neuznali tzv. Civilní status, pak pro bretoňské zemědělce, kteří byli zatčeni pro kontrarevoluci. Jak se říká, kdo s čím zachází, tím také schází, a do vězení se dostali i sami revolucionáři - Barbes a Blanqui. Dříve klášter obývalo zhruba 30 mnichů, v době největšího rozkvětu až 60, a v době vězení zde bylo umístěno kolem 300 věznů. Bylo nutno klášter zvětšit - dost mramorových sloupů bylo zničeno, cely se zmenšily, stavěly se nové místnosti a některé nebyly dokončeny - některé dveře vedou do prázdna. Dodnes je v jedné místnosti dřevěné kolo, kterým se vězni vytahovali nahoru. Vězení tu bylo do roku 1863. O 11 let později byla hora prohlášena národní památkou a dočkala se rekonstrukce. Od roku 1966 zde pobývali opět benediktíni a to až do roku 2001. Nyní zde pobývá Mnišská, laická a aspoštolská bratrstva Jeruzalém, ale opatství je v rukou státu. Od roku 1979 je záliv s ostrovem a klášterem zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.
To by z historie stačilo. Jdeme s davem vzhůru. První schody, druhé schody, stojíme frontu a procházíme ke kase. Kupujeme si vstupenky bez audiguide. 10 € na osobu. Škoda, že nejsem student, ti to do 26 let mají zdarma, pokud studují ve Francii nebo jsou obyvatelé EU. Děti také. Senioři slevy nemají nikde, narozdíl od ČR. Další schody nahoru. Mamka jde pomalu, ale zvládá. Konečně jsme nahoře. A máme krásný výhled na okolí.
Vidíme ty odvážlivce, co šli bahnem. Voda už trochu stoupla. Později jsem zahlédla jednoho zapomenutého turistu, jak s batohem uvízl do pasu ve vodě. Statečně to ale došel....
